Charakteristika onemocnění
Syndrom karpálního tunelu řadíme mezi tzv. úžinové syndromy, jejichž podstatou je útlak některého nervu v zúženém prostoru, kterým tento nerv probíhá. Útlakové syndromy vznikají nejčastěji nadměrným zatěžováním dané struktury zpravidla při práci nebo jiné dlouhodobé činnosti. Syndrom karpálního tunelu je velmi častým onemocněním, jehož nejčastější příčinou je chronické zatěžování přední strany zápěstí při několikahodinové práci na počítači
Příčiny vzniku syndromu karpálního tunelu
Abychom celou problematiku syndromu karpálního tunelu pochopili, je nutné seznámit se nejprve s anatomickými náležitostmi. Karpální tunel je úžina v oblasti zápěstí, kterou z předloktí do dlaně probíhají různé anatomické struktury – jednak šlachy svalů, které fungují jako ohybače zápěstí a prstů včetně palce (tzv. flexory), jednak tzv. středový nerv, latinsky nervus medianus, který se právě může stát zdrojem nepříjemných bolestí. Karpální tunel si můžeme představit jako kvádr, jehož tři stěny jsou tvořeny zápěstními kůstkami a čtvrtou stěnu představuje vaz klenoucí se přes celé zápěstí, který se odborně nazývá retinaculum musculorum flexorum.
Karpální tunel je opravdu úzká štěrbina, a proto v okamžiku, kdy jeho okolní struktury (nejčastěji právě zápěstní vaz, který kryje karpální tunel) zbytní, dochází k zúžení karpálního tunelu a k útlaku nervu medianu spolu s drobnými cévami, které nerv vyživují. Permanentní stlačení těchto cév a nervu vede k jeho poškození, což vyvolává bolest. Typickými příčinami zúžení karpálního tunelu je dlouhodobé přetěžování zápěstí buď při denní práci na počítači, nebo při těžké manuální práci spojené s nepříznivými fyzikálními vlivy na měkké struktury zápěstí, jako je práce s těžkými sbíjecími či vibračními stroji. K přetěžování zápěstí ale dochází třeba i u profesionálních hráčů na hudební nástroje. Příčinou syndromu karpálního tunelu může být i úraz či dislokace zápěstí, záněty a otoky šlach a vazů v zápěstí či kostní výrůstky v okolí nervu medianu.
Syndrom karpálního tunelu se může rozvinout i u pacientů s některými metabolickými či endokrinními poruchami (diabetes, poruchy funkce štítné žlázy), revmatickými onemocněními a také u lidí procházejících různými hormonálními změnami.
Bolesti spojené se syndromem karpálního tunelu proto nejsou nic neobvyklého ani u žen v těhotenství, což je období provázené zadržováním vody a vznikem otoků měkkých tkání. Pokud se otok rozšíří i na zápěstí, dochází k útlaku středového nervu a problém je na světě. Stejně tak je u žen rizikové i klimakterium či užívání hormonální antikoncepce (většina dnešních antikoncepčních přípravků však otoky již nezpůsobuje). I proto je zaznamenán vyšší výskyt tohoto onemocnění u žen než u mužů, a to v poměru 4:1.
Příznaky syndromu karpálního tunelu
Syndrom karpálního tunelu se zpravidla objevuje na dominantní ruce a rozvíjí se postupně. Prvními příznaky postižení středového nervu je brnění, mravenčení či pálení v palci, ukazováku a prostředníku, tedy prstech, které nerv primárně inervuje. Posléze nastupuje bolest těchto prstů, která se typicky vyskytuje v klidu, a může proto být nejsilnější v noci a budit postiženého ze spaní. Současně dochází k poklesu svalové síly a ke snížené kožní citlivosti v zasažené oblasti. Ruka se stává neobratná a pacient si stěžuje na ztíženou manipulaci s drobnými předměty, zvláště pak při úchopu špetkou. Zápěstí může být celkově ztuhlé a pacient si často stěžuje na pocit otoku postižených prstů, který však nemusí být patrný. Bolest může vystřelovat z prstů až do lokte, případně i ramene.
Možnosti léčby syndromu karpálního tunelu
Léčba může být zcela úspěšná, ale záleží na tom, jestli s ní začneme včas. Poškození nervu je totiž reverzibilní jen do určitého stádia. Je proto nutné navštívit lékaře hned, jak se objeví první příznaky. Lékař nejprve provede EMG vyšetření, aby zjistil, jak postižený nerv je a poté zpravidla naordinuje klidový režim – zápěstí se nesmí přetěžovat. Zároveň seznámí pacienta s nutností změny pracovního stereotypu a naučí jej cviky, kterými může samostatně uvolňovat zápěstí kdykoli během dne. Dalšími možnostmi konzervativní léčby jsou analgetické obstřiky, fixační dlahy udržující zápěstí ve správném postavení a navozující klid a podávání léků na zmírnění bolesti a výživu postiženého nervu. Úlevu působí i studené obklady.
Pokud ale léčba nezabírá, nebo pokud je již na začátku EMG obraz nepříznivý, je nejvhodnějším řešením operační přetětí zápěstního vazu, který utlačuje nerv. Jedná se o malý zákrok, prováděný ambulantně (trvá cca 30 min) pod lokální anestézií. Jeho výhodou je ústup obtíží do 1 až 2 dnů. Stehy se po operaci odstraňují zhruba po týdnu, během rekonvalescence je potom vhodné provádět tlakovou masáž jizvy, aby se dobře zhojila. Plně funkční je ruka po zákroku cca po 3 měsících.
Rehabilitace při syndromu karpálního tunelu
Při rehabilitaci syndromu karpálního tunelu se postupuje podobně jako u všech úžinových syndromů. Využívají se nejrůznější techniky, které mají v kompetenci především fyzioterapeuti a jiní rehabilitační pracovníci. K ovlivnění svalů v hypertonu (abnormálně zvýšené svalové napětí) je vhodné metody zvané postizometrická relaxace a reciproční inhibice, které vedou k uvolnění svalů a odstranění svalových spasmů – nekontrolovatelně stažených svalových vláken. V úvodu terapie jsou vhodné i různé protahovací techniky k ošetření změn ve vazivových strukturách.
Dále je důležité zaměřit se na kloubní systém a provést trakci a mobilizaci malých zápěstních kloubů. Pokud syndrom karpálního tunelu doprovází i změny citlivosti v postižených prstech, může fyzioterapeut zařadit i metody na úpravu kožní senzitivity – časté je např. míčkování, kartáčování, vibrace. Velký smysl má u těchto pacientů i zařazení nácviku rozpoznávání jednotlivých předmětů bez zrakové kontroly, čímž opět dochází k úpravě citlivosti.
Lékař dále může doporučit lymfodrenáže, pokud jsou příčinou bolestí otoky tkání v oblasti zápěstí. Lymfodrenáže provádí pouze specializovaní zdravotničtí pracovníci, kteří absolvovali potřebný kurz. Jedině ti ví, jak lymfodrenáž provádět tak, aby byla co nejefektivnější a aby pacientovi neublížila. Lymfodrenáž si můžeme představit jako specifickou masáž vedenou z periferie ruky k centru (tedy srdci) tak, aby došlo k mobilizaci nahromaděné lymfy a urychlení jejího odtoku. Lymfodrenáže se někdy provádí i jako přístrojové, ale jejich nevýhodou je, že každé přístrojové lymfodrenáži musí předcházet lymfodrenáž ruční, která nejprve uvolní „ucpané“ lymfatické uzliny ve vyšších etážích horní končetiny.
V rehabilitaci syndromu karpálního tunelu se dále úspěšně uplatňují různé formy fyzikální léčby. Analgeticky, protizánětlivě a proti otokům působí dobře laser, ultrazvuk, magnetoterapie a některé druhy distanční elektroterapie (galvanoterapie, diatermie). Tuto léčbu vždy předepisuje lékař a pacient poté pravidelně dochází na jednotlivé terapie i několik týdnů v kuse.
Pro úspěch léčby je nutné zaměřit se také na změnu chybného pracovního stereotypu a naučit pacienta ergonomii práce tak, aby zápěstí nebylo již dále přetěžováno. To platí zejména pro lidi trávící celé dny u počítače, pro něž je nejlepším řešením používání speciálních podložek pod počítačovou myš. Jedná se o ergonomické podložky s gelovými opěrkami, které udržují zápěstí v přirozeném postavení a brání tak jeho nadměrnému zatěžování. Fyzioterapeut také naučí pacienta jak při práci u PC správně sedět a jak mít vhodně uložené předloktí a seznámí jej s cviky se zápěstím, které je nutné při práci zařazovat. Samozřejmě nejlepší je ale se s těmito možnostmi seznámit ještě před tím, než se karpální tunel ozve. Pak mohou být ergonomické podložky, správný sed a cvičení velmi účinnou prevencí před tímto onemocněním.
Zdroj: https://cs.medlicker.com/