Charakteristika onemocnění
Zánět šlach a šlachových úponů je nepříjemná komplikace, která je reakcí na přetížení (např. sport či manuální činnost). Je důsledkem nedostatečného množství mazu ve šlachové pochvě, kterou prochází šlacha. Dochází tak ke tření, které vyústí v zánět a silnou bolest.
Zánět šlach je dnes typický například pro lidi pracující na počítači, dříve se týkal například střihaček látky. U sportovců se se záněty šlachových úponů setkáváme například u tenisu či golfu. Nezřídka se setkáváme se záněty šlachy u maminek, které nosí malé děti.
Zánět šlach - příznaky
Záněty šlach jako takové se typicky objevují v situacích, kdy jsou svaly či celé jejich skupiny vystavovány výrazně náročnějším fyzickým aktivitám, než je tělu přirozené. Nejde však jen o otázku příliš silného fyzického vypětí. Velice důležitým rizikovým faktorem je totiž v případě zánětů šlach neočekávaný charakter neobvykle výrazného zapojení svalů. Spolu s tím je však třeba myslet i na další faktory.
Těmi zde pak jsou zejména buď úplná absence zahřátí zatěžovaných svalů před vlastním fyzickým výkonem, či jeho nedostatečné případně technicky špatné provedení. Tento problém se přitom obvykle zvláště palčivě dotýká těch, u nichž nejvíce namáhanou oblast těla hrozící zánětem představují dolní končetiny.
Kromě nedostatečného či nevhodného zahřátí však na vině podobně často bývá také nedostatečné protažení těchto rizikových partií. V tomto bodě bychom především měli mít na paměti, že celý problém zánětů šlach se netýká pouze aktivních sportovců, jak by se nám snadno mohlo zdát, ale ve skutečnosti je možná ještě o něco závažnější u těch, kteří se žádné zájmové fyzické aktivitě nevěnují.
Zatímco bez důkladné rozcvičky zahrnující spolu se zahřátím i pečlivé protažení stabilně nejvíce namáhaných partií se neobejde v podstatě jakýkoliv myslitelný trénink, v zaměstnání tomu zpravidla bývá přímo naopak. Jen těžko si představujeme účetního, který ráno co ráno před zasednutím za svůj kancelářský stůl věnuje dvacet minut soustředěnému protahování. A nutno dodat, že tato skutečnost nakonec možná bude ležet v základech neblaze proslulé skutečnosti, že právě v zaměstnáních, která si vyžadují rutinní opakování několika jednotvárných pohybů ve stále stejném prostředí, se pravidelně setkáváme s vysokým počtem případů zánětů šlach.
Dodejme proto, že tímto způsobem podpořené přetěžování některých svalů, spolu s jednostrannou zátěží pravidelnějšího charakteru, lze považovat za jednu z pomyslných vstupenek do světa problémů se záněty šlach. Jeho pomyslnými hraničními kameny, a zároveň nejčastěji uváděnými hlavními příznaky přitom jsou otoky oblasti kolem postiženého svalu, silné pocity nepříjemného tlaku, a především to nejpodstatnější – intenzivní bolest.
Jakkoliv jde o nejcharakterističtější znamení, jimiž se zánět šlach ohlašuje, určitě nejde o signály jediné. Obecně je tak možné říci, že pro toto onemocnění je ve velké části případů charakteristický takový postup či vývoj, během nějž problémy začínají nejprve v podobě více či méně nepříjemných pocitů svědění v místě blízkém postiženému svalu. Následně přichází ke slovu nepříliš silně pociťovaná bolest, která se nejprve nezdá být ničím závažným. Tuto fázi však velice brzy střídá výrazná citlivost daného místa na sebemenší dotyk, kterou doprovází velká bolestivost, jež se postupně stává v podstatě trvalým pocitem. O tomto určitě ví své každý, kdo již měl v minulosti „příležitost“ osobně prodělat pověstný tenisový loket.
Mnoho zánětů šlach je rovněž spojeno s nepříjemnými pocity bodání či pálení na postiženém místě, u nichž se tyto problémy jeho případným zahříváním nadále stupňují, zatímco v případě aplikace chladivých obkladů naopak dochází k částečnému ústupu bolesti. Pro tyto formy je nadále charakteristické, že pokud bolest bodavě vystřeluje, a pokusíme se jí čelit snahami o rozhýbání postiženého místa, stává se ještě o něco nesnesitelnější.
K tomu je však třeba zároveň dodat, že nejde o univerzálně (ne)použitelný postup. U množství zánětů šach, k nimž došlo v důsledku nadměrného výkonu, během nějž se zpocená osoba rychle ochladila, totiž naopak opatrný pohyb i teplo mohou od bolesti ulevit.
Druhy zánětů šlach
Tenisový loket či jednoduše zánět šlach. V naprosté většině situací i na stránkách velké části diskusních fór, které se tomuto onemocnění věnovaly a věnují si obvykle vystačíme s těmito dvěma výrazy. I z toho důvodu tak již k našemu prostředí pomalu patří určitá nevědomost týkající se skutečné povahy této nemoci, a především faktu, že zánětů šlach může existovat hned několik. Jako bychom si vystačili jenom s informací, zda k zánětu došlo následkem sportu nebo nekonečného vysedávání u počítače.
Ve skutečnosti se však od sebe konkrétní případy zánětů šlach mohou v mnoha důležitých ohledech poměrně výrazně lišit. A to už z toho důvodu, že současná medicína hovoří přinejmenším o čtyřech základních druzích: zánět šlach může být hnisavý stejně jako revmatický, může však jít také o legendární tenisový loket, či tzv. tendovaginitis stenosans, s nímž se však častěji setkáme pod laickým názvem lupavý prst.
Jako hnisavý zánět šlach označujeme takovou variantu tohoto onemocnění, která konkrétní šlachu postihuje takříkajíc zprostředkovaně, a to z toho důvodu, že k problémům s postiženým místem dochází v důsledku napadení lidského těla bakteriemi, které se do dané šlachy dostávají až spolu s přesunem z jeho jiné části. Za hnisavý zánět jsou přitom zodpovědné tzv. pyrogenní bakterie, které nejprve způsobují traumatické procesy v jiných oblastech, aby se do šlach, v nichž dochází k zánětu dostaly až jejich postupným šířením. Jednotlivé případy přitom spojuje skutečnost, že jde o poměrně nebezpečnou formu této nemoci, která – pokud nedojde k zastavení dalšího postupu pyrogenních bakterií – může nakonec skončit dokonce až odumření napadené šlachy.
Tzv. revmatický zánět šlach se pak o jeho hnisavé formy liší mimo jiné právě mechanismem jeho vzniku. V tomto případě je totiž zánět výsledkem působení jiné skupiny bakterií, kterou jsou zde streptokoky. Nákaza těmito bakteriemi v některých aspektech může silně připomínat onemocnění artritidou revmatického původu, která se jako taková v lidském těle zpravidla týká především větších kloubů. Typickým výsledkem revmatického zánětu šlach proto bývá zejména nepříjemné postižení kloubů, které jsou jednak značně zduřelé, ale především s nimi není možné pořádně hýbat: každý drobnější pohyb s sebou totiž samozřejmě přináší velkou bolest.
Tenisový loket zřejmě netřeba šířeji představovat: nakonec i proto, že se mu podrobněji věnujeme na jiném místě. Jde tedy o takovou formu zánětu šlach, který postihuje oblast předloktí na jeho přední straně. Ačkoliv jeho „lidový“ název – pokud bychom chtěli být skutečně přesní, měli bychom o něm hovořit jako o tzv. tendovaginitis crepitans – poměrně jednoznačně odkazuje ke sportu jako způsobu, jak si jej přivodit, ve skutečnosti je celá věc o něco složitější. Velká část pacientů, která se s tenisovým loktem v současné době potýká totiž patří spíše mezi ty, kdo jsou v zaměstnání nuceni opakovat několik pohybů pořád dokola, a to aniž by měli možnost nechat namáhané svaly pořádně „vydechnout“. V minulosti proto tenisovým loktem hojně trpěly například dělnice v textilních závodech. K nim pak o něco později přibyly rovněž armády bílých límečků, kteří to mají s monotónností pohybu v kanceláři mnohdy až překvapivě podobné.
Výše zmíněný lupavý prst, jak překvapí asi jen málokoho, se nejčastěji týká zánětu prstů na rukou, a to zejména pak palce. Charakteristická je pro lupavý prst zejména skutečnost, že zánět na tomto místě vede k tomu, palcem nemůžeme pohybovat tak jako doposud, ale místo toho jen velice trhavým způsobem.
Jak léčit zánět šlach
Při pohledu na v současnosti stále se rozšiřující rejstřík dostupných možností léčby zánětu šlach člověk snadno podlehne dojmu, že prakticky není možné se v takto pestré nabídce rychle zorientovat. Množství nejrůznějších alternativních, ale přesto „zaručených“ postupů a terapií navíc jednoho snadno přivádí k myšlence, že vlastně ani pořádně nelze odlišit nabídky nejrůznějších spirituálních hochštaplerů od prověřených technik posvěcených současnou medicínou. Pokud si od následujících řádků slibujete rozlousknutí celého problému, či jednoznačnou radu, na kterou stranu se přiklonit, pak vás s největší pravděpodobností poněkud zklameme. Nepřinášíme totiž odpověď na otázku, za kým se tedy se zánětem šlach vydat a kam nikoliv. Náš cíl je o poznání skromnější: ve stručnosti popsat, co se zánětem šlach můžete udělat sami, a jaké jsou možnosti u odborníků.
První nezbytné kroky v boji se zánětem šlach, které zvládneme i bez pomoci lékaře jsou poměrně prosté. V prvé řadě jde zejména o to, abychom ze všeho nejvíce dbali na co možná nejpečlivější omezení pohybu zanícené šlachy. Tento jednoduchý princip je totiž naprostým základem jakékoliv úspěšné léčby. Kromě toho bychom se však měli seznámit i s vhodným rozvrhem našich fyzických aktivit. Zatímco některé druhy pohybu a sportů je vhodné přechodně vyřadit, jiné mlže být naopak vhodné do denního režimu nově zahrnout.
Spolu s tím můžeme také ovlivnit skladbu našeho jídelníčku, která je její neméně důležitou součástí. Strava by přitom měla přímo směřovat k tomu, aby naše tělo mělo co možná nejvíce usnadněnu regeneraci postižených svalových skupin.
Což prakticky znamená, že bychom se měli zaměřit zejména na dostatečný příjem bílkovin, který by měl převyšovat jejich běžnou úroveň. Z tohoto hlediska je tak ideální konzumovat více masa, avšak určitě ne ve formě různých pančovaných párků, salámů a podobně.
Kromě zvýšeného příjmu bílkovin je však nezbytné myslet rovněž na příjem dostatečného množství dalších látek, jako jsou zejména vápník, draslík a v neposlední řadě také hořčík. Důležitým zdrojem vápníků jsou přitom samozřejmě a nepříliš překvapivě mléčné výrobky. V nich je také obsažen draslík, který však lze nalézt také v mase, ale stejně tak například v bramborách nebo banánech. Pokud jde o hořčík, ten je pak ve vydatném množství obsažen zejména v zelenině.
Již jsme si naznačili, že klíčem ke skutečně zahojenému zánětu šlach je omezení zbytečných pohybů zasažené šlachy. Proto je běžnou součástí léčebné praxe užívání pomůcek, které snižují její hybnost. Počítejte tak s tím, že lékař doporučí sáhnout jak po ortéze či obvazu, tak v některých případech třeba i po sádře. Jde zde jednoduše o to, že zánět ve šlaše s omezenou hybností se brzy dostává do stabilizované podoby, která následně stále více ustupuje procesům regenerace.
Účinným doplňkem těchto procedur je v mnoha případech také použití tzv. fototerapie. Takto označujeme léčebný postup, během nějž je oblast zasažená zánětem za přísně kontrolovaných podmínek vystavena světlu o přesně specifikované vlnové délce. Cílem je zde opět nastartovat procesy přirozené regenerace zasažené šlachy, což se děje zejména prostřednictvím usnadnění oběhu krve.
Lékaři ošetřující záněty šlach rovněž někdy předepisují nejrůznější podpůrné přípravky v podobě léčivých mastí či gelů s chladivým účinkem. O něco striktnější metodou je pak možné odstranění části zanícené šlachy rukou chirurga. I proto se určitě nevyplácí podcenit méně radikální formy léčby.
Prevence zánětů šlach
Obecně je možné říci, že záněty šlach jako takové jsou přirozenou reakcí našeho těla na dlouhodobější stav, kdy je postižené místo vystaveno zátěži, která dané oblasti znemožňuje fungování v rovnovážném stavu. Jinými slovy, dochází k přílišnému zatížení buď konkrétního svalu, či dokonce celé skupiny svalů. Skrze zánět a po dobu jeho trvání se pak naše tělo snaží nepřirozeně namáhanou oblast opětovně „zocelit“, a navrátit do stavu před nadměrnou zátěží. Z toho tak zároveň plyne, že zánětu šlach lze s ohledem na naše konkrétní rizikové aktivity alespoň částečně předcházet.
Pokud se proto budeme snažit držet několika nejdůležitějších zásad, je pravděpodobné, že se nám ve většině případů zánětu šlach podaří vyhnout. V prvé řadě pak jde především o to, abychom se co možná nejdůkladněji zamysleli nad tím, které fyzicky namáhavé činnosti pravidelně provozujeme, a které části těla během nich dostávají nejvíce zabrat. Následně je třeba dbát zejména na to, abychom po dobu dané aktivity nikdy nezapomínali na to, že v průběhu našeho fyzického výkonu nesmíme podceňovat význam – byť krátkého – odpočinku. Spolu s tím pak totiž můžeme významně ovlivnit riziko toho, že v problémových oblastech dojde k přílišnému zatížení svalů, které vposledku může vést právě k zánětu šlach.
Patří-li mezi naše rizikové aktivity zejména pravidelné pěstování některého druhu sportu, je zároveň třeba v každém případě myslet na to, že před každým tréninkem, lekcí či zápasem je třeba naše tělo nejprve důkladně a především vhodně zahřát. Konkrétní cviky a detaily samotného provedení se samozřejmě sport od sportu liší, a proto se jim na tomto prostoru nemůžeme blíže věnovat.
Raději proto zdůrazněme, že spolu se zahřátím organismu je nezbytné neopomenout ani fázi protažení těla, která by po něm měla následovat. Zde je nutné připomenout, že se v rámci protažení nikdy nesoustředíme pouze na nejvíce namáhané části těla, ale vždy protáhneme nejprve celé tělo, a k problematickým oblastem přistupujeme až postupně, a samozřejmě jim věnujeme dostatečnou pozornost.
Mimo zahřátí a protažení bychom rovněž neměli zapomínat na to, že každá fyzická aktivita, což platí zejména u silově náročných sportů, by se měla co možná nejvíce odvíjet své vnitřní logiky, a proto je naprosto nevhodné snažit se takříkajíc „odbýt“ neoblíbené či nejtěžší části nejdříve, abychom to nepříjemné už měli za sebou a podobně. Právě v podobných situacích si totiž jednoznačně můžeme naběhnout právě k zánětu šlach.
Vždy proto postupujeme pozvolna, a i v případě, kdy fyzicky nejnáročnější části našeho výkonu zvládáme bez větších zaváhání, se k nim dostáváme až po absolvování jednodušších či méně náročných aktivit či technik. Nebudeme-li se držet tohoto pravidla, spíše než k dobrému výkonu či posílení kondice směřujeme ke zranění nebo budoucímu zdravotnímu problému.
Statistiky hovořící o nežádoucích zdravotních dopadech dlouhodobého vysedávání v kanceláři jasně dokazují, že záněty šlach však v žádném případě nepředstavují výhradně doménu sportovců. Proto by výše popsaným zásadám měli věnovat svou pozornost i ti, u nichž představuje hlavní zdroj rizika právě výkon jejich povolání. Stejně tak i zde platí, že pokud během našeho běžného pracovního dne obvykle zatěžujeme určitě části těla, a proto i svalové skupiny, více než jiné, neměli bychom tuto skutečnost podceňovat. I když je naším největším fyzickým výkonem vysedávání u počítače, nebojme se pravidelně věnovat alespoň pár minut pravidelnému protáhnutí nejvíce namáhaných partií. Úplně postačí se na chvíli projít, rozhýbat ruce a nohy, protáhnout záda nebo se zhluboka vydýchat.
Zdroj: http://www.atlasnemoci.cz